Nikdy jsem nechtěla pastevce, dokud jsem nepoznala maremmány, říká Ilona Zoláková, zakladatelka vlastní chovatelské stanice
Do května roku 2022 jsem netušila, že nějaký Maremmansko-abruzský pastevecký pes existuje. V ČR se o tomto plemeni stále moc nemluví, a to je velká škoda.
Jak začal náš příběh s maremmány?
Na jaře roku 2022 nám liška během tří dnů zlikvidovala 28 slepic. Svoje nory měla přibližně 150 metrů od naší zahrady. Proto jsem začala přemýšlet, jak naši drůbež před škodnou ochránit. Chovám převážně čistokrevné slepice, husy, perličky i kachny a rozhodně jsem neměla chuť se jejich chovu vzdát. Bohužel elektrický ohradník u nás nebyl ideálním řešením a živit lišku se mi také nechtělo. Aktuálně se v naší oblasti pohybují dokonce i vlci, i když doufám, že k nám se jen tak nezatoulají. Navíc v okolí dost často řádí i zloději.
A tak v květnu roku 2022 padlo rozhodnutí pořídit si na zahradu psa. Procházela jsem inzeráty na internetu a hledala, které plemeno by pro nás bylo vhodné. Věděla jsem, že rozhodně nechci velké, bílé, chlupaté plemeno a už vůbec ne pastevce. Ale osud tomu chtěl jinak. Narazila jsem na plemeno do té doby pro mě neznámé – Maremmansko-abruzského pasteveckého psa.
Inzerát jsem si důkladně pročetla a začala sbírat další informace. S překvapením jsem zjistila, že má maremmán lepší povahu než ostatní pastevci. Samozřejmě i ochranitelského maremmána může člověk špatnou výchovou zničit, takže přestane být ke své rodině přátelský a vlídný. Odrazovala mě sice v inzerátu uvedená vzdálenost 350 kilometrů, přesto jsem se rozhodla, že na něj zavolám.
S chovatelkou jsem si povídala asi 45 minut. Samozřejmě chtěla vědět, do jakých podmínek by štěňátko jelo. A já se už při telefonátu rozhodla, že si pejska vezmeme.
Za pár dní jsme se rozjeli pro 4,5měsíční holčičku ze zrušené rezervace.
Na jaře roku 2022 nám liška během tří dnů zlikvidovala 28 slepic. Svoje nory měla přibližně 150 metrů od naší zahrady. Proto jsem začala přemýšlet, jak naši drůbež před škodnou ochránit. Chovám převážně čistokrevné slepice, husy, perličky i kachny a rozhodně jsem neměla chuť se jejich chovu vzdát. Bohužel elektrický ohradník u nás nebyl ideálním řešením a živit lišku se mi také nechtělo. Aktuálně se v naší oblasti pohybují dokonce i vlci, i když doufám, že k nám se jen tak nezatoulají. Navíc v okolí dost často řádí i zloději.
A tak v květnu roku 2022 padlo rozhodnutí pořídit si na zahradu psa. Procházela jsem inzeráty na internetu a hledala, které plemeno by pro nás bylo vhodné. Věděla jsem, že rozhodně nechci velké, bílé, chlupaté plemeno a už vůbec ne pastevce. Ale osud tomu chtěl jinak. Narazila jsem na plemeno do té doby pro mě neznámé – Maremmansko-abruzského pasteveckého psa.
Inzerát jsem si důkladně pročetla a začala sbírat další informace. S překvapením jsem zjistila, že má maremmán lepší povahu než ostatní pastevci. Samozřejmě i ochranitelského maremmána může člověk špatnou výchovou zničit, takže přestane být ke své rodině přátelský a vlídný. Odrazovala mě sice v inzerátu uvedená vzdálenost 350 kilometrů, přesto jsem se rozhodla, že na něj zavolám.
S chovatelkou jsem si povídala asi 45 minut. Samozřejmě chtěla vědět, do jakých podmínek by štěňátko jelo. A já se už při telefonátu rozhodla, že si pejska vezmeme.
Za pár dní jsme se rozjeli pro 4,5měsíční holčičku ze zrušené rezervace.
Od prvního štěňátka k vlastní chovatelské stanici
A tak k našim dvěma 3letým jorkšírkám Airince a Viktorce přicestovala do severních Čech, kousek od Liberce, kámoška Belinda Di Grande Torrente s váhou 28 kilogramů. Zkušenosti s velkým plemenem jsem už měla, proto jsem tušila, do čeho jdu.
Z počátku jsem musela Belindu (říkáme jí Bela) učit, že se na 3kilové jorkšírky neskáče, i když si chce s nimi hrát. Airinka s Viktorkou si Belu rychle vycvičily. Když jí seberou hračku nebo pamlsek, neublíží jim. Samozřejmě se vzteká, že chce vše zpátky, ale neublíží ani nezavrčí.
Od začátku se mnou začala chodit ke slepicím a rychle si na ně zvykla. V osmém měsíci Bele začala puberta a bez dozoru zakousla 4 slepice. Nestalo se to v jeden den, člověk s tím ale musí počítat. Srovnala se asi v 18 měsících a začala krásně hlídat. Od té doby už drůbeži neublížila.
Když bylo Bele 13 měsíců, plánovaně jsme jí pořídili 2měsíční kámošku – německou ovčandu Ginu Di Grande Torrente. Bylo krásné vidět, jak se Bela od prvního dne o Ginu vzorně stará jako o vlastní. Chovala se ke štěňátku něžně, i když ji Gina občas ostrými zoubky hodně kousala. No a o další měsíc později se neplánovaně přidala ještě 3měsíční maremmánka Carolina Di Grande Torrente. A to teprve bylo na zahradě veselo!
V říjnu 2023 se nám podařilo Belu uchovnit, v březnu 2024 nakrýt a už v květnu 2024 se do naší chovatelské stanice V Srdci trojzemí narodila štěňátka. V plánu bylo najít každému z nich vhodné majitele.
A tak k našim dvěma 3letým jorkšírkám Airince a Viktorce přicestovala do severních Čech, kousek od Liberce, kámoška Belinda Di Grande Torrente s váhou 28 kilogramů. Zkušenosti s velkým plemenem jsem už měla, proto jsem tušila, do čeho jdu.
Z počátku jsem musela Belindu (říkáme jí Bela) učit, že se na 3kilové jorkšírky neskáče, i když si chce s nimi hrát. Airinka s Viktorkou si Belu rychle vycvičily. Když jí seberou hračku nebo pamlsek, neublíží jim. Samozřejmě se vzteká, že chce vše zpátky, ale neublíží ani nezavrčí.
Od začátku se mnou začala chodit ke slepicím a rychle si na ně zvykla. V osmém měsíci Bele začala puberta a bez dozoru zakousla 4 slepice. Nestalo se to v jeden den, člověk s tím ale musí počítat. Srovnala se asi v 18 měsících a začala krásně hlídat. Od té doby už drůbeži neublížila.
Když bylo Bele 13 měsíců, plánovaně jsme jí pořídili 2měsíční kámošku – německou ovčandu Ginu Di Grande Torrente. Bylo krásné vidět, jak se Bela od prvního dne o Ginu vzorně stará jako o vlastní. Chovala se ke štěňátku něžně, i když ji Gina občas ostrými zoubky hodně kousala. No a o další měsíc později se neplánovaně přidala ještě 3měsíční maremmánka Carolina Di Grande Torrente. A to teprve bylo na zahradě veselo!
V říjnu 2023 se nám podařilo Belu uchovnit, v březnu 2024 nakrýt a už v květnu 2024 se do naší chovatelské stanice V Srdci trojzemí narodila štěňátka. V plánu bylo najít každému z nich vhodné majitele.
Akim a poslušnost u maremmánů
Na poslední štěňátko Akima opakovaně volali lidé, kteří ani netušili, kdo maremmáni jsou, přestože v inzerátu bylo vše napsáno. Zájemce typu „chceme to pěkné bílé štěňátko“ jsem odmítala. Když byly Akimovi 3,5 měsíce, zavolal pán, že by se chtěl přeptat na život s maremmánem. Domluvili jsme se, že zavolá ještě druhý den odpoledne, protože si nebyl jistý tím, že by neměl psa vycvičeného na poslušnost. Už ten den jsem ale byla nervózní, že by nám Akim odjel cca 400 kilometrů daleko.
Každý, kdo se rozhodne pořídit si maremmána, by si měl uvědomit, že nejde o psa určeného k výcviku poslušnosti. Nevhodně zvoleným výcvikem naopak může začít být agresivní, a to i vůči vlastní rodině. Maremmán je však úžasňák, jen ne pro lidi, kteří preferují poslušnost.
Druhý den ráno jsem šla Akima pustit z ohrádky na zahradu, kam vždycky rychle utíkal. Tentokrát ale bylo vše jiné. Nikam neutíkal, místo toho si sednul přede mě. Začala jsem ho hladit a on packou hladil mě. Při představě, že by měl odjet cca 400 kilometrů daleko, jsem samozřejmě měla slzy v očích.
A tak se stalo, samozřejmě po domluvě s manželem, že Akim zůstal doma V Srdci trojzemí.
Už od 4 měsíců se pilně učí hlídat slepice. Začala jsem ho zavírat do ohrádky vedle nich a běžně k němu prolézala kuřátka, občas přeletěla i slepice nebo kohout. Všechny bral jako kamarády a byl rád, že ho nenechávali o samotě. Když na Akima přišla puberta, přirozeně také zakousl slepici. Myslím, že by to byl zázrak, kdyby se to nestalo. Ale když jsme u slepic byli s ním, nevšímal si jich.
Pomalu Akim vyrostl v něžného přerostlého méďu. V době, kdy tento článek píšu (27.2.2025), je mu 9 měsíců a váží 44 kilo. Přerostl už i svou maminku, která je u nás v ČR snad největší z fen. Bela měří v kohoutku 69 cm a váží 43 kg. I na bonitaci si pan rozhodčí podle vzhledu myslel, že jde o psa.
S maremmánem se ovšem musí zacházet jako s pastevcem, nikoliv jako s plyšákem. Moc rád se mazlí, přesto musí mít už od mala nastaveno, co si může dovolit a co už ne. Pokud ho to majitel nenaučí, pak tvrdým výcvikem nic nezmůže, jen vše zhorší. Každý, kdo u psů preferuje výhradně poslušnost, by si pastevce neměl nikdy pořizovat. A také platí, že cokoliv má maremmán zakázáno, to by měla dodržovat celá rodina.
Na poslední štěňátko Akima opakovaně volali lidé, kteří ani netušili, kdo maremmáni jsou, přestože v inzerátu bylo vše napsáno. Zájemce typu „chceme to pěkné bílé štěňátko“ jsem odmítala. Když byly Akimovi 3,5 měsíce, zavolal pán, že by se chtěl přeptat na život s maremmánem. Domluvili jsme se, že zavolá ještě druhý den odpoledne, protože si nebyl jistý tím, že by neměl psa vycvičeného na poslušnost. Už ten den jsem ale byla nervózní, že by nám Akim odjel cca 400 kilometrů daleko.
Každý, kdo se rozhodne pořídit si maremmána, by si měl uvědomit, že nejde o psa určeného k výcviku poslušnosti. Nevhodně zvoleným výcvikem naopak může začít být agresivní, a to i vůči vlastní rodině. Maremmán je však úžasňák, jen ne pro lidi, kteří preferují poslušnost.
Druhý den ráno jsem šla Akima pustit z ohrádky na zahradu, kam vždycky rychle utíkal. Tentokrát ale bylo vše jiné. Nikam neutíkal, místo toho si sednul přede mě. Začala jsem ho hladit a on packou hladil mě. Při představě, že by měl odjet cca 400 kilometrů daleko, jsem samozřejmě měla slzy v očích.
A tak se stalo, samozřejmě po domluvě s manželem, že Akim zůstal doma V Srdci trojzemí.
Už od 4 měsíců se pilně učí hlídat slepice. Začala jsem ho zavírat do ohrádky vedle nich a běžně k němu prolézala kuřátka, občas přeletěla i slepice nebo kohout. Všechny bral jako kamarády a byl rád, že ho nenechávali o samotě. Když na Akima přišla puberta, přirozeně také zakousl slepici. Myslím, že by to byl zázrak, kdyby se to nestalo. Ale když jsme u slepic byli s ním, nevšímal si jich.
Pomalu Akim vyrostl v něžného přerostlého méďu. V době, kdy tento článek píšu (27.2.2025), je mu 9 měsíců a váží 44 kilo. Přerostl už i svou maminku, která je u nás v ČR snad největší z fen. Bela měří v kohoutku 69 cm a váží 43 kg. I na bonitaci si pan rozhodčí podle vzhledu myslel, že jde o psa.
S maremmánem se ovšem musí zacházet jako s pastevcem, nikoliv jako s plyšákem. Moc rád se mazlí, přesto musí mít už od mala nastaveno, co si může dovolit a co už ne. Pokud ho to majitel nenaučí, pak tvrdým výcvikem nic nezmůže, jen vše zhorší. Každý, kdo u psů preferuje výhradně poslušnost, by si pastevce neměl nikdy pořizovat. A také platí, že cokoliv má maremmán zakázáno, to by měla dodržovat celá rodina.
Autorka: Ilona Zoláková
CHS V SRDCI TROJZEMÍ
Krásné ilonko♥️