Cestovatel „Bradley“ Cooper di Grande Torrente zasílá krásný cestovatelský tip s pejskem od naší – vaši rodiny.
ČTYŘI Z FORDU A PES
Bradley „COOPER“ ze Štramberka se svou smečkou zdraví tímto celou maremmánskou familii a dovoluje si podělit se s Vámi všemi o zážitky z našeho toulání po rakousko-slovinsko-italském trojmezí, které jsme podnikli v minulých dnech. Cílem našeho květnového putování byly Julské Alpy a slovinský národní park Triglav se spoustou úžasných míst, které si teď, před začátkem letní sezóny, můžete projít na pohodu bez davů turistů, front a přeplněných parkovišť. Jarní slunné počasí s příjemnými teplotami a čerstvý horský vzduch byl navíc zárukou, že si společných aktivit užil stejně jako my i náš bílý chlupáč. Jak jistě sami dobře víte, pokud cestujete se čtyřnohým pasažérem, odvíjí se všechno podle jeho potřeb. Od pohodlí v autě, zastávek, ubytování až po samotnou volbu, jak a kde strávíte se svým „parťákem“ společný čas. My pro naše cesty používáme dodávku Ford Custom, kterou máme upravenou tak, aby v ní měla pohodlí celá její posádka včetně Bradleyho. Jezdíme ve čtyřech lidech, proto tedy ČTYŘI Z FORDU A PES. Jako základnu pro naše celodenní výpravy jsme tentokrát zvolili rakouský Villach, který leží na samotné hranici jak se Slovinskem a jeho národním parkem, tak s Itálií v oblasti Julských Alp. Báječné ubytování v prostorném apartmánu se zahradou, jehož majitelka má pro pejskaře na cestách pochopení ( sama má „pastevce“) a nedaleké jezero, nabízející ranní procházky s Bradleym „na volno“, bylo pro nás pro všechny naprosto ideální. I když je tento apartmán nabízen jako přestavěná stodola, pravda je jiná. viz.: Urlaubsapartment am Silbersee.
- Ubytování u Silbersee v okrajové části Villachu
Slovinsko je od Villachu opravdu „na dostřel“. Stačí se přehoupnout přes horský průsmyk Würzenpass a do hodiny jízdy jste u ikonického místa Triglavu, jezera Bled. Jako první zastávku jsme zvolili soutěsku Vintgar, která se nachází pár kilometrů od Bledu a nabízí tříhodinový pěší okruh, jenž začíná po visutých lávkách a mostech nad divokou řekou Radovnou a pokračuje pohodovou cestou lesem a přes louky zpět. Pro Bradleyho žádné omezení, za vstup pro psa se platí spíš symbolické vstupné. Část cesty absolvoval na vodítku, část na volno. Byl na tom určitě lépe než my, neboť nemusel mít na hlavě povinnou helmu, kterou dostane každý návštěvník hned před vstupem na stezku.
- Soutěska Vintgar
Naším druhým zastavením bylo samotné jezero Bled, které lze celé obejít a vy tak máte možnost z různých stran obdivovat Bledský hrad, tyčící se na skále nad jezerem nebo kostel na ostrůvku uprostřed něj. Bradley se však více než o tyto pamětihodnosti zajímal o čubičky, které jsme cestou kolem vody potkávali. Okruh kolem jezera je dlouhý asi šest kilometrů. První část vede po městské promenádě kolem hotelů, dál už si však připadáte spíše jako při procházce velkým parkem. Je na místě zmínit ukázněnost všech majitelů psů, kteří zde se svými miláčky trávili volný čas. Všichni psi byli na vodítku, ať už to byla malá čivava nebo ostrý malinois. A druhé, pro pejskaře důležité zjištění. Nikde jste v trávě „nepotkali“ psí bobek!
- Jezero Bled
Druhý den jsme opět vyrazili za krásami slovinské přírody. Tentokrát jsme zamířili k Bohijského jezeru, nad kterým se rozprostírá horský masiv Vogel, lyžařské středisko, cíl našeho výletu. Přímo od jezera nás vyvezla kabinková lanovka na Rjavskou skalu, ležící ve výšce 1535 m.n.m. Bradley s platnou jízdenkou a povinným náhubkem zvládl 5 minut trvající cestu s převýšením 1000 metrů s naprostým klidem a nerozhodilo ho ani občasné nepříliš příjemné zhoupnutí kabiny při rychlé jízdě nahoru. Ze stanice jsme se vydali pěšky na hodinu vzdálenou vyhlídku Orlove Glave, jíž vévodí velký kříž a výhledy z tohoto místa, z výšky 1682 metrů, jsou opravdu úchvatné. Náš Beďan měl však největší radost z posledních zbytků sněhu a občas se s chutí zakousl do bílé krusty, aby si svlažil hrdlo. Stíhal však i věnovat dostatečnou pozornost ostatním čtyřnohým turistům, které jsme při výstupu potkali. Výletníků zde však bylo tak málo, že měl pasteveček celý kopec jen pro sebe.
- Vogel – Orlove Glave
Naší další zastávkou u Bohijského jezera byla Korita Mostnice ( psáno s měkkým i ), turisticky značený okruh lemující divoký tok horské řeky, jejíž dravý proud vytvořil svou cestou skalami a soutěskami působivé scenérie. Volný vstup, jen cedule zakazující koupání psů a cáchání otužilců v ledové vodě. Pro nás příjemná dvouhodinová procházka bez výrazného převýšení. A opět až na pár turistů jsme byli v lese sami. Místy je opravdu stezka kolem hlubokých koryt řeky dost nebezpečná, proto jsme měli Bradleyho většinu cesty na vodítku. A opět postřeh k zamyšlení. Všude čisto, nikde na zemi ani obal od žvýkačky. Lidé si zde váží přírody, chrání ji a stejně tak se k ní i chovají.
Triglav se s námi rozloučil tím nejkrásnějším způsobem. Při našem návratu do Villachu, těsně před hraničním přechodem Korensko Sedlo, se podvečerní sluníčko opřelo svými paprsky do majestátných hor a nám se naskytl obraz, který by zasloužil zlatý rám. I když jsme za dva dny viděli dost, byl to i tak jen nepatrný zlomek toho, co národní slovinský park svým návštěvníkům nabízí…tak snad příště! Nás už čeká cesta jiným směrem, do Itálie. …
* * * *
ČTYŘI Z FORDU A PES II.část – Itálie „Il Bel Paese“ – Krásná země, jak je Itálie právem nazývána, je naší srdeční záležitostí. Krajina od Alp a Apenin až po moře vč. všech ostrovů nabízí tolik možností pro turisty a cestovatele, že výlet na jeden den do této rozmanité země je opravdu jen špetkou z bohaté italské „antipasty“ za poznáním Italské republiky. My jsme si vybrali vzhledem ke vzdálenosti od Villachu horskou přírodu obklopující lyžařské středisko Tarvisio, které se nachází hned za hranicemi. Plánovaný výlet na kouzelné poutní místo Monte Santo di Lussari jsme byli nuceni odložit na neurčito, neboť lanovka do tohoto městečka, ve výšce 1 789 m. n. m., byla zavřená a pěšky bychom tento více jak čtyřhodinový výstup časově nezvládli. Úzkými serpentinami jsme se tedy vydali ke dvěma jezerům se souhrnným názvem Laghi Di Fusine. Jedná se o ledovcová jezera Lago Superiore a Lago Inferiore s průzračně čistou vodou a úchvatnou kulisou v podobě horské krajiny kolem nich. Smaragdový nádech vody se vytváří zrcadlením zelených lesů a okolních hor na jejich hladinách, takže si připadáte spíše než v Alpách jako někde v Karibiku. Obě jezera, ležící za sebou, jsou propojena udržovanou turistickou stezkou, takže máte možnost vydat se kolem jejich břehů a kochat se nádhernými výhledy. Jdete však většinou po lesní pěšině, klikatící se kolem vody členitým terénem, přes kameny, skalky a kořeny stromů. Šestikilometrový okruh nám i s přestávkami trval více jak tři hodiny. Bradleymu jsme dopřáli brodění na mělčinách a zkoumání zarostlých břehů kolem obou jezer. Tak jak se u nás v Česku při procházkách vodě spíš vyhýbá, zde dováděl a skákal radostí jak týden narozené tele! Téměř celou cestu lesem byl na volno, neboť i zde jsme potkávali turisty jen sporadicky. Většina z nich se slunila a odpočívala na travnatých loukách a mýtinách. Tím naše jarní putování pohádkově krásnou přírodou Julských Alp skončilo. Zbývalo už jen v pořádku „doplachtit“ do civilizace a vrátit se do zajetých kolejí, což se také podařilo.
Pokud jste dočetli až sem, do samotného závěru, díky za Vaši pozornost. Chtěli jsme se jen s Vámi všemi podělit o spoustu krásných zážitků, které jdou v dobré partě lidí a s „Velkým Bílým“ v čele prožít. Jsou důkazem, že pes v závěsu není při cestách na obtíž. Díky Vám se stává plnohodnotným členem jakékoliv výpravy a dokáže si tyto společné chvíle užít stejně jako Vy…je součástí Vaší smečky… vždy a všude!
Tak pohodu na cestách s Vaším Maremmánkem a spoustu zážitků, ať jste kdekoliv!
Mějte se, Tomáš
P.S.
. . . . tak to může dopadnout, když boreček machruje a předvádí se před cizí slečnou . . .
. . . hned ji má na krku!
. . . tak je lepší vzít roha!