Příběhy pejsků začínají – Camillo – Můj život s „pastevcem“.

Můj život s „pastevcem“.

Na mé životní cestě se „Pastore Abruzzese“, jméno pod kterým mi byl představen, ocitl již před mnoha lety, když jsme s mým mužem žili v malé horské vesničce v Abruzzu v Itálii. Měla jsem tu čest zažít tohoto psa v různých situacích, od hlídaní stáda, přes hlídání náměstí, společné skialpové túry, spaní u krbu, na gauči, cestovaní letem světem, přes život v Praze až po rodinný život se třemi malými dětmi ve středočeské vesničce. Ano, pokaždé to byl jiný pes se svojí vlastní individuální povahou, ale něco společného, nebo typického, chcete-li, pro toto plemeno tam já vidím.

První rozhodnutí o tom, že budu žít s „Pastevcem“ jsem tak úplně neudělala já😊, ale náš první pastevec Eddie. Arthura, který mi poprvé ukázal velikost srdce, které tento pes nese a současně svobodu, kterou požaduje a nevzdává se jí, se nám nepovedlo „přesvědčit“, aby se s námi vydal na společnou cestu, a já to respektovala. Svůj domov bez člověka v Apeninách ani kvůli vazbě, kterou jsme spolu měli, opustit nechtěl. Jít s námi na celodenní skialpovou túru chtěl vždy, trávit večery pod hvězdami taky, a kdybych se tenkrát mohla přestěhovat já za ním, vyšlo by to. Nemohla jsem se přestěhovat ani já, ani on. A tak se naše cesty rozešly. Byla to moje první zkušenost s tím zvláštním mentálním prostorem, který tento pes udržuje, nevzdává se ho. Je to to místo v něm, ze kterého čerpá klid, nadhled, je neúplatný a nemanipulovatelný, z tohoto místa žádá o respekt a z toho samého místa se rozhoduje k respektu k člověku. Někdy to lidi označují za „svéhlavost, tvrdohlavost“, myslím si, že je to nepochopení jeho povahy a možná někdy zbytečný předsudek.

A tak si nás jednoho dne před domečkem našich přátel našel Eddie. Prostě se rozhodl, že s námi odchází, a dlouhých krásných 11 let s námi byl. A já to respektovala. Prožili jsme spolu možné i nemožné. Stěhování do petřinského bytu, cestování, dlouhé túry ve všech ročních obdobích, spaní pod širákem, toulaní se divokou přírodou, kde on mizel a zase se vracel (byla to výzva naučit se mu důvěřovat, cítit a vědět, že se již za chviličku vrátí), kancelářskou práci, kavárny, restaurace, chaty a chalupy, obýváky rodičů, narození naších prvních dvou dětí, prostě všechny možné sociální situace, které si dovedete představit a nemají nic společného s hlídáním stáda ovcí. Bez výcviku. Jen na základě zvláštního spojení, které mezi námi vzniklo a udržovali jsme ho. Všechny tyto situace zvládal s klidem, nadhledem, důvěrou a sobě vlastním nastavením zvládnout situaci člověkem mu předkládanou co nejlépe a v souladu s očekáváním. To mi dnes, kdy Eddie již běhá po nebeských loukách, potvrzuje můj třetí „Pastevec“ Camillo. Tomu do repertoáru možného a nemožného, co tito psi obsáhnou, přibyly tři naše děti ve věku 4,6 a 8 let. Je neskutečný. Laskavý, přátelský, podporující, spí s nimi, bobuje s nimi, laskavě zavrčí, když mu nejmenší chce vzít kost z pod posledního zubu v řadě, a usmívá se u toho. Učí je hranicím, citlivému vnímání jiné bytosti, péči, ochraně, důvěře a odvaze. Jdou s ním v dešti, v mraze ven do lesů, protože on chce, a on sedí s nimi v dětské herně a na horkém kakau, protože chtějí oni. Je mi ctí to pozorovat. Ještě jednu vlastnost ukázal tento pes. Poznala jsem ji již u Eddieho, ale Camillo ji vzhledem k přítomností dětí ještě více ukazuje: je to schopnost mediovat konflikt. Má tak neuvěřitelně mírnou a přesto pevnou povahu, že konflikty nevyvolává – ani se psy, ani s člověkem, nicméně vzniklé konflikty velmi efektivně urovnává. Dokáže uklidnit rozvířené vody v naší rodinné dynamice, dokáže ustoupit a vytvořit tím prostor, ve kterém se jiný pes, dítě, dospělý může uklidnit a změnit své chování. Je to neuvěřitelné a nemám tady dost prostoru to detailněji popsat. Musí vám teď stačit, že se to děje 😊 Jsem přesvědčená, že to dělá tím lépe, čím lépe má možnost si udržovat ten mentální prostor, tu svobodu, o které jsme psala výše. Není-li zlomen nesmyslnými ambicemi člověka, je to parťák do života. Do skutečného živého života, který přináší všechno možné.

Poslední, co bych ráda sdílela je to, čemu lidi rádi říkají výcvik. Vyrůstala jsem se psy. Táta měl německé ovčáky a dnes se mi jen velmi těžce rozlišuje, co vše jsem pochytila pouze tím, že jsem vyrůstala s člověkem, který psy miloval a věnoval se jim. Ani jednoho ze svých psů jsem přesto neprohnala výcvikem. Nicméně s Camillem jsme si našli trenérku, Jitku Rimell, která vychází z toho, že se psem je zásadní mít spojení, toto spojení získávat laskavě a pozitivně a udržovat jej. To je to, co mně dává obrovský smysl, protože věřím tomu, že když mám opravdové spojení se svým psem, vnímám ho. Vnímám jak mu je, jak prožívá tu kterou situaci, ve které se ocitáme, a beru to v potaz při své komunikaci k němu. Celá ta krása učení s Jitkou Rimell spočívá v tom, že nám předkládá různé hry (a boří předsudky typu „s tímto plemenem to nepůjde“), které spolu s Camim hrajeme, a tím jsme velmi intenzivně prohloubili naše spojení, vnímaní jeden druhého a tím vzájemné porozumění. Vše se to děje v laskavosti, ano v té laskavosti, která je tak velmi typická pro tohoto psa. Tudíž má možnost ukázat svou inteligenci, hravost, svůj vlastní rytmus, srdce plné lásky k nám a nakonec rozhodnutí (ne)poslechnout povel😊 Přináší to, hlavně mně, práci s vlastními pocity, vnímáním, pozorováním a pro mě velkým poznáním, že komunikace slovy-povely, je jenom jeden z možných komunikačních kanálů, postavený na tom, že psa učím lidské řeči. S Camim objevuji tu komunikaci beze slov, nebo zatím spíše s podporou slov (víc pro mě než pro něj😊) a Jitky Rimell a funguje to. Přináší to taky uvědomění, že se neučí jen on ode mě, ale hlavně já od něj. Zejména odpočívat, když se nic důležitého neděje😊))

Závěrem přeji všem z vás, kteří uvažujete o spojení svého života se životem tohoto italského „pastevce“, udělejte tak, pokud jste schopní respektovat jeho mentální prostor svobody, pochopit jeho základní přístup ke všemu – laskavost a mírnost – a vzít ho jako svého parťáka do všech dnů. To samé a nic víc totiž bude očekávat on od vás. No a ještě velký kufr velkého auta😊 A pak začne váš společný neočekávaný živý příběh, a vůbec se nemusí odehrávat za přítomnosti stáda ovcí.

Ivana Novak Klobusnikova.