DESATERO SPORTOVNÍ KYNOLOGIE, aneb první krůčky tréninku s vašimi mazlíčky
Sportovní kynologie patří mezi psí sporty, které rozvíjejí spolupráci a vztah mezi psovodem, tedy vámi, a vaším psím miláčkem. Ať se jí rozhodnete věnovat na zkoušky, pro různé sportovní akce, výstavy nebo jen tak pro radost, vždy se skládá ze tří disciplín: pachová práce (stopa), poslušnost (obedience) a obrana.
Kdy a jak začít s trénováním? 
Vhodné je začít už od štěněte. A pokud chcete svého pejska vést k poslušnosti, trénovat s trenérem či na cvičáku v kurzech, případně ho připravit ke zkouškám či dokonce k uchovnění, je třeba zvládnout disciplíny a povely pro kynologické zkoušky.
Champagne di Grande Torrente. Foto: Andrea Forejtová Andy photo
- Začněte rozvíjením kořistnického pudu
Tento přirozený pud začněte rozvíjet hned od začátku – tedy jakmile si štěňátko přivezete domů. Hravým způsobem ho učte lovit a díky tomu si vychováte aktivního psa. Potřebovat budete balónek, peška, oblíbenou gumovou, pěnovou nebo jinou hračku – nejlépe na šňůrce. Zvolte vhodnou velikost hračky tak, aby ji udržel v tlamě. Rozpohybujte ji v jeho blízkosti, směrem od něj, aby měl chuť ji ulovit. Jakmile se mu to povede, hrajte si s ním. Poté hračku pusťte a nechte ho s ní odběhnout. Až přezubí a získá pevný chrup, začněte se s ním i přetahovat. Do té doby ho ale nechte jen lovit.
- Přivolání psa
Jedná se o vůbec nejdůležitější cvik, bez kterého se neobejdete. Největší význam má pro bezpečí psa, například v blízkosti aut, cizích zvířat apod. Začněte hned od štěněte, jakmile zvládá reagovat na jméno. Základem je mít pro svého čtyřnohého parťáka lákavou a chutnou odměnu, které neodolá. Ať je to psí piškot, nakrájené párečky, granule nebo kostička z bůvolí kůže… Čím lákavější pro něj bude, o to rychleji k vám bude přibíhat. Dalším základním pilířem je vzájemný vztah a důvěra.
- Zvládněte chůzi na vodítku
Nejprve naučíme psa snášet obojek a poté následuje nácvik chůze na vodítku. Ze začátku si promyslete, jak chcete, aby chodil. Vyhovuje vám volnější chůze s prověšeným vodítkem, kdy jde pes před vámi? Nebo naopak chůze těsně u levé nohy bez předbíhání, případně těsná chůze u nohy s pozorným sledováním psovoda?
Obecně u každého cviku je důležité si stanovit cíl a dle toho postupovat.
Je třeba si také uvědomit, že jinak půjde pes, který byl hodiny zavřený doma, a jinak na konci procházky. Rozdíl bude také v tréninku se štěnětem, které dlouho neudrží pozornost, a naopak u staršího, zkušenějšího psa.
Na začátku nácviku si zase pomozte pamlsky v levé ruce. Tu byste měli mít těsně u těla a ve výšce tlamy psa, aby vám po ní nevyskakoval a neotáčel se doleva, ale na vás. Při učení jsme trpěliví a pejska za úspěchy vždy odměňujeme.
- Povely: Sedni, lehni a vstaň
Jakmile pejsek slyší na jméno, učíme ho zvykat si na tyto pozice. Důležitým pomocníkem jsou opět pamlsky a všechny povely provádíme nahlas, s důraznou intonací, ale bez křiku. Měli bychom je vyslovit jen jednou, jinak si pes zvykne na opakování. Měly by být jasné, krátké a vždy stejné. Před každým povelem použijeme jméno psa. Pomáháme si také vodítkem a tlakem ruky.
Nácvik poloh provádíme přímo u nohy nebo v prostoru před námi. Nejprve máme pejska na volno. Jakmile zaujme požadovanou polohu, odměníme ho pamlskem, velkou pochvalou a z pozice ho pouštíme. Postupně prodlužujeme dobu, kdy zůstává v poloze a motivujeme ho pomocí pamlsků. Později můžeme trénovat přecházení z pozice do pozice.
- Štěkání
Při nácviku se opět vybavte pamlsky, trpělivostí, podporou a pomáhá také vhodné gesto, díky němuž si štěňátko vše snadněji zapamatuje (např. vztyčený ukazováček pravé ruky). Zároveň si udělejte jasno v pokynech, protože povel „štěkej“ připomíná „čekej“ a pes může být zmatený. Namísto „čekej“ lze používat „zůstaň“.
Na povel „štěkej“ ho naučíte prostřednictvím jídla, nebo využijte jeho kořistnický pud či věc, kterou naopak nemá rád. Nejprve mu ukážeme misku s jídlem či hračku a lákáme ho tak, aby v něm vyvolaly touhu. Vypozorujeme, jestli pejsek víc reaguje na jídlo, na hračky nebo na neoblíbené věci. Ze začátku nám může stačit zakňučení, za které ho odměníme, a později si počkáme na jasné zaštěkání.
Pokud nebude chtít štěkat, můžete ho uvázat na vodítku např. k plotu a postupně se od něho vzdalovat. Jakmile na povel „štěkej“ alespoň trochu zareaguje zvukem podobným štěkotu, ihned ho odměníme a pokračujeme v tréninku.
Bella di Grande Torrente při tréninku obran.
- Aportování
Nácvik na povel „aport“ začíná už při rozvíjení kořistnického pudu, kdy ho zvykáme chytat/lovit hračku. Kolem sedmého měsíce můžeme začít přímo s držením aportu (činky, hračky) v tlamě, kdy učíme pejska klidně sedět před námi s hračkou. Postupně pak děláme drobné kroky dozadu a s povelem „ke mně“ ho motivujeme, aby šel k nám. Až nakonec mu aport odhazujeme. Důležité je v pejskovi vzbudit zájem o hračku, i když se mu z počátku nechce.
Hračku nejprve odhazujeme do vzdálenosti cca deseti kroků a teprve poté, až dopadne, dáme psovi zvukový povel k přinesení. Do té doby by měl klidně sedět vedle vás a až po povelu „aport“ rychle a přímo běžet k předmětu, uchopit ho a rychle vám ho přinést. Pak si opět těsně před vás sedne a drží předmět v tlamě, dokud mu ho (cca po 3 vteřinách) zvukovým povelem „pusť“ neodeberete. Je třeba být důslední, trpěliví a přesnými povely s pejskem komunikovat.
- Dlouhodobé odložení
Při učení této dovednosti je třeba, aby pes nejprve zvládal povel „lehni“. Zvládnutí dlouhodobého odložení bývá součástí každé zkoušky poslušnosti, ale vyžadují ho i běžné situace, kdy musíte nechat psího miláčka někde samotného, bez dozoru tak, aby zůstal v klidu.
Důležitou roli opět hraje dobře zvolená odměna, která ho motivuje. Pejska postupně učíme, že se naše místo může měnit, aniž by on musel reagovat. S povelem „lehni a zůstaň“ ho přidržíme lehce levou rukou za záda a dokola ho obejdeme. Přitom ho můžeme uklidňovat a chválit. Jakmile dojdeme na původní místo, zatímco stále zůstává ležet, odměníme ho. Postupně od něj krok po kroku ustupujeme a pokud nevstává nebo se neplazí, přidáváme další kroky a prodlužujeme vzdálenost i čas, kdy jsme pryč. Více o dlouhodobém odložení se dočtete v dalším článku.
Carmen di Grande Torrente při dlouhodobém odložení na společné procházce odchovu GT.
- Překážky
Překážky vždy mají svůj čas. Kvůli zdraví našich pejsků začínáme s nácvikem jejich překonávání klidně až kolem jednoho roku života, když zvládá předchozí povely a je celkově silnější i vyzrálejší, tak abyste se nemuseli bát úrazů – zejména u větších plemen.
Pro uchovnění a nezbytnou bonitaci se pak pejsek nejdříve po prvním roce života připravuje na oficiální rentgen, kde se zjišťuje jeho zdraví a vhodnost pro chov.
- Obrana
V této disciplíně musí pes poslouchat na slovo. S učením začínáme od štěněte, kdy se s ním přetahujeme o hračky. Jakmile je větší, můžete ho přivázat na delší vodítko např. k plotu a necháváte ho zakousnout se do hračky, hadru atd. Poté ho i s kořistí odvádíte na své místo do kotce, auta atd. Jakmile je větší a proběhlo přezubení, zkoušíte s figurantem kousání na peška atd. V tom vám skvěle pomohou návštěvy cvičiště, kde získáte výcvik pod vedením kynologa a figuranta, kteří vám poradí, co a jak dělat. Pes se učí reagovat na nové povely „drž“ a „pusť“.
Belča trénuje.
- Stopy
Se stopováním se začíná opět od štěněte a podmínkou je, aby bylo zdravé a žravé. Postupně ho díky žrádlu učíme hledat např. granule rozházené nepravidelně v trávě nebo kdekoliv v terénu a sbírat je ze země. Musí si odměnu sám najít za pomoci čichu a sklonění hlavy. K tomu se v dalších fázích používá práce se čtverci či kladení klasických stop.
Více informací o zkouškových, výstavních a chovatelských řádech a předpisech, nejen pro německé ovčáky, najdete na těchto odkazech:
Řády a předpisy pro všechna plemena psů
Chovatelský řád pro německé ovčáky
Výstavní řád pro německé ovčáky
Seznam všech plemen psů – standardů